Blogger Widgets

pondělí 3. září 2012

RECENZE: Ex Deo - Caligvla


Vydavatel: Nuclear Blast Records
Země: Kanada, Montreal, Quebec
Datum vydání: 31. srpen, 2012
Žánr: Epic/Symphonic/Death metal
Producent: Jean-Francois Dagenais
Počet skladeb: 10
Celkový čas: 49:25


Tracklist:
01. I, Caligvla (4:49)
02. The Tiberius Cliff (5:38)
03. Per Occulus Aquila (4:20)
04. Divide Et Impera (5:01)
05. Pollice Verso (Damnatio Ad Bestia) (5:15)
06. Burned To Serve As Nocturnal Light (4:35)
07. Teutoburg (Ambush Of Varus) (5:16)
08. Along The Appian Way (5:38)
09. Once Were Romans (5:19)
10. Evocatio - The Temple Of Castor & Pollux (3:38)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současní členové:
Maurizio Iacono - zpěv
Stéphane Barbe - kytara
Jean-Francois Dagenais - rytmická kytara
Francois Mongrain - basa
Max Duhamel - bicí

Diskografie:
Romulus (Nuclear Blast, 2009)
Galigvla (Nuclear Blast, 2012)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Řím 16. března roku 37 po Kristu. V den, kdy umírá Tiberius, ujímá se trůnu Gaius Caesar Augustu Germanicus, který do dějin vstoupí jako Caligula. Za první půl rok své vlády se stal, podle některých pramenů, nejmilostivějším a nejlepším císařem, který říši vládl. Poté se ale nervově zhroutil a naopak si vydobyl pověst tyrana a nejzvrácenějšího císaře impéria. Jak už to tak v této době bývalo, jeho vláda skončila tragicky. 24. ledna roku 41, tedy pouhé čtyři zimy po nástupu na trůn, byl zavražděn při slavnostních divadelních vystoupeních Chaereou, velitelem pretoriánské gardy. Vražda byla domluvena v senátu, s kterým měl Caligula spory již od roku 39. Není nutné se blíže zabývat vládou císaře Caliguly (na to jsou jiná média; nebo koukněte na českou wikipedii, kde je výjimečně solidní čtení). Pro nás je nejdůležitější fakt, že v roce 2012 složila elitní garda legionářů, vedená Mauriziem Iaconem, epos na vládu kontroverzního vladaře. Touto téměř hodinovou záležitostí se snaží z kanadského Montrealu šířit Caligulovu slávu nejen do někdejších částí zaniklého impéria, ale rovnou do celého světa. Nechme se vtáhnout do děje fanfárami a celkově slavnostním úvodem I, Caligvla než se nám do mozku vryjí první tvrdé a nekompromisní kytarové riffy!


Pokud jednu skladbu posloucháte několikrát denně, pak je určitě něco špatně, ačkoli v tom nejlepším slova smyslu. Deska ale nestojí jenom na úvodní skladbě. Hned druhá, The Tiberius Cliff stojí více na death metalovém základě se symfonickým pozadím, což funguje přímo famózně. Třešničku tomu pak dodává samotný Maurizio, který tentokrát nezpívá regulérním death growlem jako tomu je u KATAKLYSM nebo předchozí desce EX DEO, ale chvílemi až recituje. A zvolání „Caligula, Rise With Me“ je věc, z které mrazí.
Zajímavou záležitostí je píseň Divide Et Impera. Považuji ji za jednu z nejlepších. Hlavně proto, že mě velice dostal ženský zpěv, který ve mně vzbuzuje představu sirén. I když se styl sborového zpěvu skoro nehodí na daný žánr, mám skoro dojem, že zní „falešně“, ale zároveň přitahuje zvláštní silou. Po prvním refrénu této písně se navíc objevuje první řádně vystřižené kytarové sólo. Pollice Verso. Prakticky melodická záležitost, která se dá popsat jako symphonic melodeath. Po instrumentální stránce pomalejší rytmus se sborem v pozadí a dobře srozumitelným zpěvem. Doplnění v podobě kytarového sóla, které vystřídá zase chorálový sbor. Pokud máte rádi metalovou hudbu doplněnou o neuvěřitelnou atmosféru, pak Caligvla bude patřit mezi vaše oblíbené desky. Pokud ne, investované romaiony vám nikdo vracet nebude=o)


Burned To Serve… je už záležitost death metalového ražení. Učebnicové kytary. Pomalejší bicí přecházející na údernější rytmus. Skladba Teutonburg…mi připomíná death metalové nahrávky z přelomu 80. a 90. let, ale obohacené o některé věci současnosti. Možná, že můj popis je krkolomný. Pokud ale řeknu, že patří mezi tu tvrdší část alba, pak snad bude jasno=o) Mezi tvrdší jádro pak patří i poslední dva kousky, Slony The Appian Way a Once Were Romans (ten má navíc mini intro s velmi zajímavým mluveným slovem). Evocatio… nepočítám za skutečnou skladbu, protože je to spíš takové instrumentální outro. Ovšem o nic méně epické než zbytek.

Nové nahrávky EX DEO jsem se po pravdě trochu obával. Důvodem bylo velké promo a předchozí počin Romulus, který nebyl zlý, ale nezaujal mě tak, jak bych si představoval. Ovšem naprosto epická záležitost Caligvla byla víc než příjemným překvapením. Naprosto neskutečná atmosféra provázející každou skladbu, silné kytary s neopakujícími se riffy i laděním, Mauriziův zajímavý a, řekněme, originální přístup k práci za mikrofonem, a v neposlední řadě bicí v podání Maxe Duhamela (pomalý rytmus, double blast, údernost). Tahle záležitost se minimálně z mého pohledu zařadí mezi nejlepší desítku, možná pětku, letošního roku. Nejsem si jist, jak se budou na album tvářit zastánci pravého death metalu (snad ale dobře), ale ti, kteří mají rádi komplikovanější a zajímavější věci by měli být nadšeni. Protože mi často dělá potíže změnit mé myšlenky v psané slovo, mohu říci jedinou a poslední věc: Pusťte si nové EX DEO!!!=o)

HODNOCENÍ: 8,5/10

Album Preview


Žádné komentáře:

Okomentovat